Historie:
Je to největší představitel skupiny salašnických psů. Pravděpodobně je to další potomek velkých římských mastifů. V roce 1908 byli v Langenthalu u příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti představeni dva krátkosrstí bernští salašničtí psi. Profesor Albert Heim, velký příznivec švýcarských salašnických psů, v nich poznal původní velké salašnické a řeznické psy. Ti byli již považování za vymizelé a jejich předkové byli dříve značně rozšířeni po celé střední Evropě. Používali se jako řezničtí, hlídací a tažní psy, ale také k pohánění dobytka. V roce 1909 uznala Švýcarská kynologická společnost velkého švýcarského salašnického psa jako samostatné plemeno. Mezinárodní organizací FCI bylo toto plemeno však uznáno až v roce 1939, kdy byl publikován první standard. Dnes se velký švýcarský salašnický pes chová i v jiných evropských zemích. Je ceněn zejména pro svoji klidnou a spolehlivou povahu a také jako rodinný pes.
Charakteristika:
Velký švýcarský salašnický pes je masivně a přesto harmonicky stavěný velký pes. Má dobré osvalení a přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost. Feny se dorůstají 60 - 68 cm v kohoutku a psi by měli měřit 65 - 72 cm v kohoutku. Hmotnost velkého salašnického psa je 59 - 61 kg, fenky váží 40 až 50 kg. Srst je krátká, rovná a tvrdá. Velký švýcarský salašnický pes má trikolorní zbarvení se základní černou barvou a symetricky rozloženými rezavými a bílými znaky.
Velký švýcarský salašnický pes je jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu. Hodí se k dětem a většinou s nimi vychází dobře, nechá si od nich dosti líbit, to ovšem neznamená, že ho můžeme nechat s dětmi bez dozoru. Velice dobře se snáší s jinými zvířaty, není příliš dominantní a vůbec agresivní. Nemá výrazný lovecký pud a bezdůvodně neštěká. Je to citlivý a oddaný pes vyžadující velkou pozornost. Potřebuje být nablízku svým lidem, sdílet pánův domov a podílet se na jeho životě. Jakýkoli izolovaný pobyt v kotci či na dvorku za domem je pro něho zcela nevhodný. Je to nevtíravý společník, kterému stačí, když si může lehnout v blízkosti své rodiny a tiše pozorovat svého pána při práci.
To nejmenší, co Velký švýcarský salašnický pes potřebuje, je plná účast na celém životě své rodiny v domě i mimo něj. To druhé samozřejmě předpokládá, že bude ve všech směrech dobře vychovaný. Veselé a rozpustilé štěně se rozhodně samo nevyvine v přizpůsobivého rodinného psa, ohleduplného kamaráda a bezproblémového partnera na vycházkách. Tento velký pes se už jako štěně musí naučit přijímat svoji pozici v sociální struktuře své smečky a respektovat absolutní (dobře míněnou) autoritu všech členů rodiny. Právě výchova k důvěře a bezpodmínečné toleranci je u tohoto plemene mimořádně důležitá.
Velký švýcarský pes vyžaduje, tak jako všechna původně pracovní plemena, nějaké zaměstnání. Bude-li to záchranářský výcvik, hlídání domu, stopování, výcvik poslušnosti, tahání vozíku, či tanec se psem, je celkem jedno, rozhodující je, aby tato činnost bavila psa i pána a oběma jim vyhovovala.